vojáky. Jistě, dá se to očekávat ­ existenciální nejistota války, možnost blíz–

ké smrti a sexuální frustrace může napomáhat navazování nahodilých in–

timních svazků, které spolu s nedostatkem antikoncepce často vyústí v ne–

plánované rodičovství. Ale ­ proč zrovna s vojáky US Army a v takové míře?

Vysokou přitažlivostí amerických vojáků se zabývali tehdejší psychologové

a zjistili, že za ní nestojí ani tak vysoké novosvětské sexuální charisma, jako

spíše nesoulad v kulturních vzorcích USA a Velké Británie. Šlo konkrétně

o polibek ­ zatímco mezi americkými mladými lidmi docházelo k líbání cel–

kem běžně a dvoření pak dlouhou dobu pokračovalo, aniž by došlo k po–

hlavnímu styku, mezi Angličany byl polibek jednoznačnou „pozvánkou

k sexu“, ke kterému došlo až po dlouhé době dvoření. Překrytím obou těch–

to vzorců došlo k výraznému zkrácení namlouvacího rituálu obou stran ­

američtí vojáci vymáhali polibek už po první či druhé schůzce a anglické

dívky byly po polibku zase rychle svolné... 

V různých kulturách lze nalézt specifické jazykové jemnosti různých po–

dob interpersonálních vztahů. Např. v tradiční čínské kultuře se rozlišuje

mezi  jia–jen (členové rodiny), shou–jen (sousedi, přátelé, spolužáci)

a sheng–jen (cizinci) (Goodwin, Tang, cit. podle Smith, Bond, Kagitcibasi,

2006). V Japonsku se jako shin–yu označuje celoživotní důvěrné přátelství,

které má podobné charakteristiky jako manželský vztah v Německu (Sala–

mon, cit. podle Smith, Bond, Kagitcibasi, 2006). Ostatně i v češtině cítíme

rozdíl mezi kamarádem, přítelem a pouhým známým. 

Jeden kanadský student architektury žil v Čínské čtvrti v New Yorku, tzv.

China Town. Po dotazu českého studenta, proč nemá na zvonku a na poš–

tovní schránce své jméno, odpověděl, že to není z důvodu bezpečnosti dob–

ré. Podle jeho názoru byl považován Číňany za sheng–jen, který se vetřel na

cizí teritorium a který není dvakrát zrovna vítán, a proto na sebe nechtěl

ještě více upozorňovat.

Kolektivistické kultury se vyznačují menším počtem přátel, ale těsnější–

mi vztahy k nim. Naopak pro individualistické kultury, zejména v USA, je

vhodné být sociální a mít hodně přátel, ale těsnější přátelské vztahy nejsou

tak časté (Smith, Bond, Kagitcibasi, 2006). Faktem je, že řada kultur se stá–

vá více a více individualisticky orientovanými a význam hlubších přátel–

ských vztahů je zatlačován do pozadí. Je to způsobeno životním stylem,

náročnými profesemi a požadavky, které jsou na člověka kladeny. V dnešní

společnosti, která akcentuje individuum a jeho výkon a vyznačuje se mi–

grací, nemá člověk čas na své přátelé. 

99